mahkum
маҳкум- книжн. приговорённый; осуждённый; обречённый; mahkum boʻlmoq осуждаться; обрекаться (на что-л.).
a 1. convict
2. oppressed; depressed, judged, sentenced, convicted
- 1. húkim etilgen, húkim shıģarılģan; 2. ģárezli, baģınıshlı.
- MAHKUM Бирор жазога ҳукм қилинган.
- 1.МАҲКУМ, ЖАЗОГА ҲУКМ ЭТИЛГАН КИШИ. 2.МАЖБУР, ЧОРАСИЗ. 1.Hüküm giymiş, hükümlü. 2.Zorunda olan, mecbur.
- ↑ Verurteilte m; mahkum etmoq verurteilen vt
- приговорённый convict; sentenced person, (к смертной казни) condemned, sentenced
- осуждённый, обречённый convict; a person who is found guilty of a crime and sent to prison condamné مَحْكُومٌ عَلَيْهِ